Jsem teď součástí nově zformovaného týmu a týmové procesy se teprve tvoří. Jedna z diskutovaných otázek byla, jak často bychom měli mít týmové schůze. Návrhy se dost rozcházely – od denních po méně než jednou za týden. V tomto článku se chci nahlas zamyslet (viditelně zamyslet?) nad pár věcmi, které by mohlo být dobré vzít v potaz.

Vždy bychom se měli ptát, zda schůze přináší větší hodnotu než čas, který se na ní stráví. Jsem si jist, že každý se občas vyskytne na zcela bezcenných mítincích – a je zcela správné snažit se taková plýtvání časem eliminovat.

Ale prosté odstranění všech schůzek není odpověď – má-li tým pracovat společně, lidé se musí potkávat, porozumět, co je třeba udělat, jak mohou přispět zbytku týmu a tak dále. Namísto odmítnutí všech mítinků jako bezcenných, musíme z některých z nich udělat užitečné. Pokud upustíme od častých (denních) schůzek, protože je lidé považují za “ztrátu času”, nejen že přijdeme o příležitost úzce spolupracovat jako tým a identifikovat problémy a příležitosti včas, ale často to znamená i rezignaci na jakékoli zlepšení – máme schůze méně často, ale zůstávají stejně bezcenné.

Předchozí odstavec předpokládá jednu věc, která není pro každý “tým” automaticky splněná – že jednotlivci skutečně pracují jako tým a proto se zajímají o to, co dělají ostatní, mají důvod se s nimi synchronizovat a společně plánovat, co je třeba udělat. Pokud má každý svojí vlastní práci a nespolupracuje s ostatními, nemá důvod se scházet – taková skupina může být nazvaná “tým”, ale nepracuje jako tým, takže nebude mít ze společných schůzí velký užitek.

Agilní metodiky jako Extrémní Programování nebo Scrum denní schůze intenzivně využívají – ale je častou chybou mít denní “status mítinky”, nazývat je “Scrumy” a očekávat automaticky lepší výsledky. To je jen recept, jak každý den promarnit o trochu více času.

Agilní metodiky se hodně soustředí na vytváření týmu, který pracuje pohromadě na dosažení společného cíle a na odstraňování komunikačních bariér. Lidé jsou mnohdy nuceni úzce spolupracovat – společně plánovat práci, společně vytvářet odhady, programovat ve dvojicích a tak podobně. Díky tomu také každý ví, na čem tým pracuje, protože celý tým analyzoval, dekomponoval, odhadoval a akceptoval každý jednotlivý kus práce. Protože jsou jednotlivé úkoly dostatečně malé, je možné vidět měřitelný pokrok (nebo měřitelnou absenci pokroku) každý den, takže skutečně má smysl se ptát, co bylo dosaženo včera a co se budě dělat dnes.

Někdy lidé mají svou vlastní práci a nezajímají se, co dělají ostatní. Někdy lidé mají zájem spolupracovat s ostatními, ale neví, na čem ostatní pracují a nedozví se to ani během schůze. Někdy lidé po mnoho dní opakují, že pracují stále na tom samém úkolu. Někdy je celý smysl jen v tom, aby Project Manager získal pocit, že něco řídí.

Je asi lepší se takových porad zbavit. Ale ještě lepší je změnit způsob, jakým pracujeme.